Děti ze Štítiny chodily k nám do školy až do roku 1865, kdy si obec Štítina zřídila jednu třídu v panské palárni. Vyučovat tam chodil lazecký rechtor Jan Čurda. Děti ze Lhoty chodily do zdejší školy až do roku 1904, kdy si Lhota postavila vlastní jednotřídní školu. Kdy přestaly chodit děti z Nových Sedlic, není přesně známo.
Škola stála v místech, kde je dnes budova obecního úřadu. Byla dřevěná, krytá doškem (slámou) a byla jednotřídní. Roku 1785 byla na stejném místě postavena nová jednotřídní škola.
Po roce 1869, kdy byl vydán školský zákon, který zaváděl povinnou školní docházku pro všechny děti, stará jednotřídní škola již nedostačovala. Byla zbourána a na jejím místě byla zbudována jednoposchoďová budova se dvěma učebnami a malým kabinetem v poschodí. V přízemí byl byt pro rechtora a svobodného učitele. Školu si zbudovala naše obec vlastním nákladem ve výši 8 600 zlatých. Peníze byly získány z prodeje dřeva z obecního lesa Lipovice. Slavnostní otevření školy bylo v listopadu 1883.
Protože do školy musely chodit již všechny děti a rodiny v té době byly velmi početné (5 – 8 dětí), budova školy byla v roce 1906 znovu nevyhovující. Začaly úvahy o postavení nové větší školy a hledalo se vhodné místo. Obec pro tento účel zakoupila 4 záhony pole u cesty vedoucí do Štítiny. Po velkých bojích návrh padl, protože by škola byla mimo obec. Pozemek, na kterém dnes škola stojí, nabídl občan Smolka za nízkou cenu.
Boj o to, zda se má nebo nemá škola stavět, trval pět let. O nutnosti nové školy bylo třeba přesvědčit sedláky, kteří tehdy tvořili většinu obecního zastupitelstva. Ti byli toho názoru, že se škola bude stavět za jejich peníze, protože oni platí nejvíce daní do obce. Přesvědčit sedláky se podařilo dělníkům, kteří v obecním zastupitelstvu zastupovali Soc. demokratickou stranu. Byli to Jan Adamčík a Andělín Engliš. Ti v hostinci Vitáskové počastovali sedláky a slíbili jim, že bude-li se škola stavět, budou oni provádět veškeré povoznické práce a tím si vydělají slušné peníze.
Roku 1911 na jaře se začalo stavět podle plánu zdejšího stavitele Josefa Urbiše, který pracoval u fy Fr. Grossmana z Ostravy. Obec stavěla školu vlastním nákladem v hodnotě 115000 korun. Na tehdejší dobu to bylo hodně peněz. Budova byla postavena za pouhý jeden rok. Slavnostní otevření proběhlo 1. září 1912. Byla to tehdy nejkrásnější škola v okrese.
V budově na schodišti u vchodu byly umístěny dvě mramorové desky na počest těch, kteří se na otevření školy podíleli. Za okupace byly odstraněny, ale občané je uschovali a po osvobození pověsili na původní místo.
Lazecká škola byla vždy školou českou a to i za doby rakouské okupace. Nic nezmohlo Zeynkeovo nařízení, kterým se slovanské školy ve Slezsku za Rakouska měnily na školy německé s výpomocnou češtinou nebo polštinou. Mokré Lazce, jak píše profesor Zukal, byly jednou ze dvou obcí celého Slezska, které daly proti tomuto nařízení protest ministerstvu vyučování ve Vídni. A vyhrály. Škola zůstala jen českou. Neuspěla ani snaha zdejšího rechtora Hozy, rodem z Podvihova, který se snažil školu i obec poněmčit. Po šestiletém působení u nás musel na žádost občanů odejít.
Za německé okupace 1938 až 1945 měla škola dvě české třídy, ve kterých učili čeští učitelé. Jen jedna třída byla německá. Protože v obci až na 3 rodiny nebyli Němci, vybíral si německý řídící děti z českých tříd, které pod hrozbou, že budou rodiče uvězněni, musely chodit do německé třídy. Německý řídící poněmčoval i křestní jména dětí. Rodiče si na to stěžovali na školním úřadě v Opavě, ale marně.
V roce 1945, kdy šla obcí fronta, byla školní budova značně poškozena, školní inventář a veškeré učební pomůcky zničeny. Když byl koncem května 1945 jmenován ředitelem této školy pan Oldřich Glabazňa, měl s opravami hodně starostí. Aby získal peníze na zakoupení lavic a základních školních potřeb, uspořádal na Skalách slavnost za spolupráce několika obětavých občanů jako: A. Krňávka, F. Žídka, K. Kačeny, B. Peterka, D. Římana a V. Bartuskové. Slavnost vynesla 30 000 korun. Za tyto peníze byly zakoupeny u zdejšího stolaře E. Mlýnka lavice pro jednu třídu.
V druhé třídě byly lavice, které se posbíraly po zákopech a které opravil J. Smolka. Hodně peněz na slavnosti bylo získáno za vydražené dva dorty, které upekla a darovala p. Vlastimila Bartusková. Na návrh Bol. Peterka se vydražovaly tak, že kdo co hodil, musel také hned dát v penězích. Tak se stalo, že jeden dort byl prodán za 6 000 a druhý za 4 000 korun.
V roce 1950 byla v budově školy instalována pamětní deska obětem 2. světové války, kterou darovala TJ Sokol.
V šedesátých letech se začalo na naší škole učit tehdy novými, moderními metodami. Začal se používat meotar, bezdrátová sluchátka, diapozitivy, nahrávky, magnetické tabule a řada jiných pomůcek. V té době takto pracovaly dvě školy v okrese – škola ve Větřkovicích a naše. Na hospitace k nám jezdili učitelé i inspektoři z celé republiky.
V devadesátých letech byla do školy postupně zaváděna výpočetní technika a v roce 2002 má 47 dětí 1. – 5. ročníku možnost pracovat na čtyřech počítačích s připojením na internet. Barevný televizor s videopřehrávačem, CD přehrávač a magnetofony s bohatou fonotékou a videotékou jsou také samozřejmostí. Nezapomínáme ani na pravidelné doplňování žákovské knihovny a nákup moderních učebních pomůcek.
Od svého vzniku prodělala řadu změn i školní budova. Během několika generálních oprav se změnilo ústřední vytápění v plynové, byla provedena rekonstrukce elektroinstalace. Mezi největší změny patřily stavební úpravy v 1. poschodí v roce 1993. Ze tří prostorných tříd byly vytvořeny 4 menší, protože se počátkem devadesátých let zvyšovaly počty dětí a prostory byly nedostačující.
V letech 1989 –1996 probíhala poprvé v historii školy výuka žáků v samostatných ročnících. Škola byla v té době čtyřtřídní. Od roku 1996 je škola opět malotřídní s pěti postupnými ročníky. Žáci využívají při vyučování tři kmenové třídy a dvě odborné učebny – učebnu informatiky a tělocvičnu. Obě byly v tomto školním roce společně s dětskou šatnou velmi vkusně a moderně opraveny. Chloubou je i školní družina, která byla zrekonstruována v roce 2000 společně s obecní knihovnou, přestěhovanou do budovy školy.