26.března, v programu, který vedl hudební teoretik a pedagog Mgr. Petr Drkula, Ph.D., se děti naučily, jak se kdysi hrávalo na kobzu, dvojačku, koncovku nebo třeba grumle. Uslyšely a také si zazpívaly řadu prastarých písní, ze kterých se dozvěděly, proč se jejich předkové více než strašidel báli například Turka nebo Brandengurka. Citlivým a poutavým způsobem si žáci připomněli
Svatý týden:
Velký pátek je dnem přísného půstu a hlubokého smutku. Nevykonávaly se žádné zemědělské práce — nesmělo se hýbat zemí, do níž byl položen Kristus; z téhož důvodu také nepracovali hrnčíři. Byl to ale nejvhodnější den k hledání pokladů, země se prý sama otvírala.
Bílá sobota, nese svůj název od toho, že byla dnem bílení a velkého úklidu. Ráno se před kostelem světilo dřevo a oheň, jímž se pak zapálila velikonoční svíce – paškál. Pekly se také vdolky a mazance a velikonoční beránek.
Velikonoční neděle — to byl veliký svátek, nepracovalo se, skončil půst a k obědu jako sváteční pokrm bývala kůzlečí, skopová, králičí nebo vepřová pečínka. V kostele se světívaly pokrmy — maso, vejce i pečivo.
Velikonočním pondělí přišla ke slovu bříza a její mladé pruty, z vrbových prutů splétali mládenci tatary a na horách dobře posloužil jalovec. K tomu patřilo také polévání děvčat vodou, která v tomto případě měla funkci nejen očistnou, ale také ozdravnou a magickou. Děvčata prostřednictvím velikonočních vajíček, k jejichž malování a zdobení používala nejrůznější techniky, vyjadřovala svůj vztah ke šmigrustníkům.
Aby toho nebylo málo, tak na závěr si mohly děti půjčit nástroje a hru si spolu s p. Drkulou vyzkoušet. A pak, že jsou výchovné koncerty nudné…
Wysogladová Blanka
Zveřejněno 6.4.2015