Umíte ještě „normálně“ číst?

Našli jste pod vánočním stromečkem klasickou knížku, a nebo čtečku knih elektronických? Dozvídáte se o dění u nás i ve světě z „papírových“ novin, a nebo z internetu?

Říkáte si, že je to přece jedno – čtení jako čtení, ne? Omyl! Vědci prokázali, že klasické čtení „z papíru“ mozek lépe vnímá, zařazuje, domýšlí a ukládá do paměti. Čtení z obrazovky je méně efektivní, a dokonce s sebou nese řadu jevů, které ve svém důsledku zhoršují mozkové schopnosti.

„Díky novým technologiím, jako je magnetická rezonance, nyní máme možnost zjistit a monitorovat i to, jak a proč se učíme a rozhodujeme, a to na neurofyziologické úrovni,“ říká MUDr. Martin J. Stránský, profesor neurologie a ředitel pražské Polikliniky na Národní. „Proto také můžeme prokázat, že mozek skutečně lépe vnímá informace z papíru než z obrazovky.“

Vyšlapané pěšinky myšlení

Lidský mozek obsahuje zhruba 100 miliard neuronů, z nichž každý má 10 tisíc dalších spojů. Výsledkem je, že se každou vteřinu tvoří tisíce miliard impulzů, které cestují jeden k druhému prostřednictvím spojů. Při tom je mozek neustále organizuje – v průběhu celého života, ale nejvíce v dětství. Proto je míra myšlenkových schopností u dospělého člověka do značné miry dána tím, jak se jeho mozek učil v mládí. Podle Stránského si mozek v okamžiku narození můžeme představit jako volné pole. Každý zážitek a zkušenost v něm však udělá „stopu“ – pokud se k ní opakovaně vracíme, stopa se vyšlapává a tvoří se z ní „cesta“ (odborně se tomu říká proces dlouhodobé potenciace). A jakým způsobem se ke stopám vracíme? Děje se to neustálým porovnáváním všeho, co mozek vnímá, s tím, co už zná. Smysl je jediný – abychom našli vysvětlení dějů a souvislostí, porozuměli jim a mohli je využívat k vlastnímu prospěchu. Pokud se nám to nedaří (nedovedeme si to či ono vysvětlit nebo to pochopit), založí se nová „stopa“ (tomu se říká „peak shift“) – je to, jako bychom z jedné cesty vystoupili a začali si vytvářet jinou trasu.

Cestu si potřebujeme zkracovat

Tak vzniká a rozvíjí se paměť. Ta však není jedním kompaktním celkem – spíše se podobá síti, jakési pavučině. Pokud ji nepoužíváme a netrénujeme, začnou se v ní dělat “díry” a ztrácí se její schopnost propojovat se se zbytkem sítě. Dobře to vystihuje lidový výraz “děravá paměť”. Díry je však možné znovu zacelit tím, že určité dlouho nepoužívané místo opětovně aktivujeme. Třeba tak, že nám vůně vanilky připomene, jak jsme v dětství chodili s maminkou nakupovat a ona nás nakonec odměnila vanilkovou zmrzlinou. Aby nám vše netrvalo příliš dlouho, potřebujeme si mezi jednotlivými cestami mozku vytvořit zkratky, např. plamen = popálení, bolest. Stejně to funguje i při čtení – při něm si mozek vytváří vizuální vzory, díky nimž si chápání čteného textu usnadňuje.

Čím více si jich mozek vybuduje, tím je naše myšlení pružnější a výkonnější a paměť lepší. A to není všechno! Zároveň s tím se zlepšuje i schopnost imaginace, tedy představivost a kreativita – paměť je totiž zdrojem nápadů a pružnost myšlení odpovídá schopnosti nápady uplatnit.

Papír kontra obrazovka

Ačkoli při čtení z papíru i z monitoru využíváme oči, paměť a centrum řeči, získané informace zpracováváme odlišnými mechanismy.
Když člověk něco fyzicky drží v ruce, aktivuje více mozkových cest, a tím, že rozpoznává psané vzory, lépe posiluje “vyšlapané cesty”.
Stejně tak platí, že když používáme k psaní ruku, v níž držíme tužku, uvádějí se do činnosti různé části mozku, což následně podporuje i řeč – a to se při brouzdání kurzoru po obrazovce nebo prstu po klávesnici neděje.
Stejně je také pro proces učení lepší si důležité a potřebné informace psát a aktivně o nich diskutovat s ostatními (tedy přenášet je z psané do verbální podoby).
Při čtení na papíře působí písmo opticky jinak než na obrazovce, lépe je rozpoznáváme a snáze zapadá do vzorů. Mozek písmena vnímá jako fyzické předměty (neumí si je pamatovat jinak), proto si je pamatuje lépe, když je “drží” v ruce.
Na obrazovce se text posouvá místo otáčením stránek skrolováním, což je pro mozek nepřirozené. Na rozdíl od toho otáčení stránek rozděluje text do “hmatatelných” částí, což je pro mozek snazší ke zpracování.
Když vezmeme do rukou knihu, mozek má ke čtení “odhodlanější” přístup, lépe spojuje čtené s emocemi, takže si všechno lépe pamatujeme (snáze se to naučíme).
Od četby z papíru nás navíc nic neodvádí, můžeme se soustředit pouze na daný text, zatímco počítač je zpravidla napojen na společenská média, internet nebo hry, což nás svádí či nutí přeskakovat k jiné činnosti.
Čtení z internetu má i další nevýhody-podporuje hledání, ale na úkor rozvíjení schopnosti věci domýšlet. Je to sice snazší, ale oslabuje to tvorbu nových spojů a schopnost pronikat do hloubky problémů. Navíc to značně zjednodušuje slovník a významně redukuje slovní zásobu, brání rozvoji diskuse, ubírá schopnosti vciťování se a prožívání. Nemluvě ani o tom, že se na počítači snadno vytvoří závislost, která se projeví negativními změnami v anatomii mozku.

Zveřejněno 8.3.2015